měsíční souhrn – únor 2014

Únor byl nad očekávání úspěšný vzhledem k podmínkách, ve kterých jsem byl.
Nejprve horké karibské pobřeží, kde jsem ve výhni zvládal běhat po pobřeží, po poušti i k horám k indiánským komunitám. Běhal jsem dokonce i při dlouhém přesunu z Kolumbie do Peru – a to přímo ve vyšších nadmořských výškách: krásnou trasu jsem objevil v Popayánu, trošku jsem trpěl skoro ve 3000 metrech nad mořem v Quitu a pak už letem dolů do Limy na pobřeží a do snesitelného vedra. Dalších pár dní na pouštích.
Poslední únorový týden velmi kvalitní, už i první trénink (4x2km) a běhy v pralese ve složitém terénu, v bahnu a samozřejmě, jak jinak, ve vedru – posilující (i vůli) a velmi kvalitní.
Celkem – 280km – 23x běh, 5x VOLNO – naposledy jsem tolik km naběhal za měsíc někdy v roce 2010 nebo dříve!

Peru – uprostřed Amazonského pralesa (21.2. – 2.3.)

Opět v pralese a v období deštů, tentokrát opravdu uprostřed pralesů v Peru. První dva běžecké dny jsem analyzoval terén a prodíral se kalužemi, kořeny, hlubokým bahnem, přes potůčky, zatáčkami, atd. Byl jsem od bláta až za ušima (bez nadsázky). Pěkný trénink pro nohy, trošku i bolely. Další den sem a tam po jediné suché cestě a potom první letošní trénink – úseky cca 2.3km na ANP. Běhalo se celkem fajn, jen to vedro… Po každém úseku jsem ždímal z trička snad půl litru vody…
Další den jsem ráno nemohl ani chodit kvůli achilovce, ale za chvíli to bylo lepší. Při běhání po rovině v pralese po rovné cestě dopoledne taky bolela.
Poslední den velmi kvalitního tréninkového týdne jsem se vydal zpátky do bláta, mezi kořeny, potoky, … Už jsem byl celkem unavený, navíc jsem běžel v poledne. Po půl hodině jsem měl pěknou krizi, pak už jsem to hlavně hlavou všechno vydržel, oběhnul všechny trasy a celý od bláta a s lehkým úpalem vydýchával, omyl se i se šatama a vypil několik litrů džusu – cca 3.
Super běžecký týden mezi opičkami, hady a dalšími potvorami. Když by to takhle šlo dál, tak…
Plus přídavek ještě dva běhy – první ok v Amazonii (noc před tím velký pád v noci v ubytovně, spousta drobných ran, na úkor zachráněného počátače), druhý mi bylo ráno nějak mizerně a ještě větší vedro než obvykle. V jedné z posledních minut této své amazonské běžecké série jsem zakopnul, spadnul a zdánlivě se nic nestalo – jen lehce naražený palec (na ruce!) – jenomže jsem si přitom odtrhnul kus nehtu a bolest byla taková, že jsem za chvilku skončil běh a potom skoro omdléval a celý den trpěl bolestí.

21.2. – VOLNO
22.2. – v extrémním terénu, ale celkem rovina 58 min, 11km?
23.2. – v extrémním terénu, ale celkem rovina 50 min, 10km?
24.2. – v ok terénu – 47 min, 10.5km?, rovina
25.2. – 13′ rozklus, 4x úsesky – 8:30 (pod ANP), 3P, 13′ výklus
vzdálenost 2300m? – včera tempo 10:20 (odpovídá 4:20-30 na km?), sum 15km
26.2. – v ok terénu – 47 min, 11km, rovina – bolí achilovka po včerejšku, 10.5km?
27.2. – v extrémním terénu 66min – vedro
28.2. – volno
1.3. – v ok terénu – 54 min, 11.5km?
2.3. – v ok terénu – 47 min, 10km? – pád!
3.3. – VOLNO (práce…)

Už zase běhám po Peru – v pouštích (17.2. – 21.2.)

16.2. – VOLNO
17.2. – Nazca – 54 min – 12km? – polní cesty přes most
18.2. – Nazca – 55 min – 12.5km? – polní cesty proti řece
19.2. – poušť pobřeží – 55 min – 12km?
20.2. – Paracas, pláže – 58min – 13km

Kolumbijský únor – Karibik a cesta do Ekvádoru

Opět zajímavé běžecké trasy. Opět trochu drsné klima. Běhal jsem vždy za svítání (budík často 5:30), párkrát i před setměním – jindy to nešlo a někde by to nešlo ani večer – vedro bylo extrémní. Teploty přes noc vysoko přes 25 stupňů, večer tipuju přes 30. Za celou dobu v Karibiku jsem s výjimkou Cartageny nepotkal jediného běžce a ani já bych se v těchto klimatických podmínkách asi běhu nevěnoval, i když bych byl pravděpodobně přeborem všech pobřežních provincií
Kde jsem běhal?
Na jednom poloostrově nedaleko Cartageny, pak jedno ráno v samotné historické Cartageně, podél hradeb, v koloniálních uličkách a také po hradbách.
Zajímavou destinací byla také jedna vesnička na karibském pobřeží. Z našeho hotelu na pláži jsem běhal do vnitrozemí nádhernou přírodou po pěšinách, které vedou do indiánských vesniček a hluboko do hor. Cestou jsem potkával indiány kogui v tradičních kostýmech a se speciální dýmkou s kokou v puse. Když se vraceli z vesnice byli často silně opilí.
Vrcholem zážitků (i vedra) byla poušť La Guajira, nejsevernější výběžek Jižní Ameriky. Jednou jsem na poušti vyběhnul i do terénu a při běhu se toulal po nehostinné krajině a bojoval s vedrem, sluncem a větrem. I zde jsem potkával indiány – wayúu.
Potom konečně zpátky do Bogoty. Zde jsem trošku jsem cítil výšku, ale žádný extrém jako v prvních dnes. Potom hurá směr Ekvádor, se zastávkou (i běžeckou) v jednom z nejkrásnějších měst Kolumbie Popayán, kde jsem objevil novou skvělou běžeckou trasu!
Pak dolů do Limy, do tepla, pohodové běhání

So 1.2. – ostrov Barú – asf, prašná cesta, 53 min, 12km
Ne 2.2. – Cartagena, asf, hradby, ulice, 49 min, 11km
Po 3.2. – pobřeží – kopce – 52 min – 11.5 km
Út 4.2. – pobřeží – více prudkých kopců – 57 min – 12 km
St 5.2. – pobřeží – ještě více kopců – 64 min – 13.5km+
Čt 6.2. – VOLNO
Pá 7.2. – La Guajira (poušť) – 60 min, i v terénu – (přitom dvě minuty pauzy na odstraňování trnu z boty) – 13km?
So 8.2. – La Guajira (poušť) – 55 min – 12.5km
Ne 9.2. – VOLNO
Po 10.2. – Bogota (2550m) – 52 min – okruhy park Simon Bolivar, průměr 4:20 na km, 12 km
Út 11.2. – Popayán (1750m) – 53 min – kopce, ale ne extrém – cca 11.5km
St 12.2. – Quito (2850m) – 54 min – tempo 4:20-25, rovina, park – 12km+ / předtím přesun v busech 9 plus 5 hodin
Čt 13.2. – Quito (2880-2980m) – 54 min – tempo? 4:40? – mírné kopce, vysoká výška, trochu terén, krásná krajina, ale výška dala zabrat
Pá 14.2. – Lima – rovina 45 min, 10km
So 15.2. – Lima – dl.běh, 1:26 hod, 18.5km+, v klídku – http://www.runmap.net/en/route/2437778-lima-morning-run/

Kolumbijský leden (I) – Andy

St 1.1. – VOLNO – vedro, bolest hlavy, nevolnost, spánek, … venezuelská whisky
Čt 2.1. – Bucaramanga (1100 m n.m.) – okruh – 56 min – tempo 4:20 na km – sum 12.5km, vedro / odpoledne turistika – bolest achilovky
Pá 3.1. – VOLNO, bolest achilovky
So 4.1. – 49 min, 11km, dtto 2.1.
Ne 5.1. – 47 min v kopcích! – park La Flora, Bucaramanga, cca 10km (kolečko 9:00 min)
Po 6.1. – VOLNO
Út 7.1. – Bogota (2600m), 55 min, trasa, tempo 4:20 na km, sum 12.5km+, nějak jsem se nemohl rozběhnout než mi došlo (cca 10 minut), že je to výškou. Nakonec jsem teda běžel docela rychle, ale na konci byl úplně k.o. a dlouho vydýchával…
St 8.1. – VOLNO
Čt 9.1. – Manizales (2100m) – 47 min / 10.5km, trochu kopce
Pá 10.1. – Salento (1950-2200m) – 50 min / 10 km v kopcích – převýšení cca 300m
So 11.1. – Salento (1600-2100m) – souv. 1:45 / cca 23km – převýšení 500m- původně pokus o nějakou trasu cca 10km – zkopce a do kopce. Nakonec jsem dost zabloudil a po 13km se ocitnul místo v cíli na dálnici / v nadmořské výšce jen 1600 m n.m – poté jsem se vydal směrem, kde měla být odbočka na Salento, ale místo, aby to bylo za kilometr nebo za dva, tak to trvalo 10km, přitom jsem navíc (pozvolna) vystoupal 500 výškových metrů. Chybějících 12km jsem si netroufnul běžet a stopnul (bez peněz) autobus. Kolumbijský řidič vše bral s humorem, ale samozřejmě jsem mu pak přišel poctivě zaplatit.
Ne 12.1. – VOLNO
Po 13.1. – Puracé (2400?-2640) – z kopce a pak do kopce, 49 min, 9.5km
Út 14.1. – Puracé (2180-2640) – do kopce – 62 min – 12+ km
St 15.1. – Puracé (2700) – volně výklus po rovině – 30 min – 6.5km
Čt 16.1. – San Agustín (1700-1800) – kopce (mírnější) – 51 min – cca 11km+
Pá 17.1. – VOLNO
So 18.1. – Bogotá (2600) – 60 min, tempo 4:10 na km / 14.5km

sum: 143 km – 12x běh, 6x volno – mělo to být odpočinkové, ale andské kopce a výška z první poloviny ledna udělaly docela pěkný trénink

Komentář k závodu: Lobezský botokros 2013

Můj první závod po půl roce. Kromě prosince jsem jenom volně běhal (ale docela dost, kolem 200km měsíčně), teď pár rychlejších tréninků a hurá na závod!

Padnul neuvěřitelný účastnický rekord – kupodivu organizátoři vše zvládali skvěle, s úsměvem a dokonce měli dost startovních čísel (i cen). Klobouk dolů!
Počasí bylo krásné, ale nestihlo naštěstí rozmrazit tratě, takže podmínky téměř dokonalé i pro mě, neorienťáka.
Start hektický, tentokrát jsem se cpal dopředu a ve zúžení jsem se dostal tak na desáté místo. Několik jedinců – z nichž jsem některé identifikoval – nemá smysl pro čestnost a cpe se prostě dopředu za každou cenu, ačkoliv ve výsledcích končí hodně vzadu. Kupodivu se toto týká i zkušených borců…
První okruh mi dal dost zabrat technicky – v jedné z prvníc zatáčkek jsem vylétnul úplně mimo trať. Kopečky byly na mě hodně náročné, ale rozhodně jsem v nich neztrácel. Výběh schodů pěkná dřina, seběh “o hubu”. Další schody nahoru a to byla teprve 4. minuta závodu a já jsem toho měl dost, přemýšlel jsem, zda vůbec závod dokončím – “přeci dneska poprvé v životě nevzdám…”. Zmírnil jsem tempo (stejně jako všichni). Mezičas 6:00. Druhé kolo bylo už volnější a držel jsem se někde kolem 6. místa. Čas 6:22 První čtyři byli daleko vepředu, ale ne tak daleko, jak bych se obával.
Hlídal jsem si svůj výkon více než soupeře. Jen jsem neustále blízko za sebou slyšel povzbuzování Ondry Vodrážky, takže jsem se snažil, aby mě nedoběhnul. V polovině třetího kola jsem zase trochu zabral a tím už definitivně utekl dalším soupěřům. Ti se nevzdávali, takže jsem se až do poslední chvíle musel snažit a do cíle jsem doběhnul v čase 18:27 (poslední kolo tedy 6:05, ale je o 5 sekund kratší).
Musel jsem si na chvíli lehnout a vydýchat. Pak jsem se od známých dozvěděl, že jsem docela dobrý a předběhl jsem třeba i Tomáše Bystřického. Zlepšení oproti loňsku (to jsem měl za sebou tak 100 naběhaných kilometrů) více než minuta.
Takže paráda!
Výsledky