Category: běžecký blog

Vánoční závodění II.: Vánoční běh v Klatovech

Den před závodem v Klatovech jsem se zbavoval únavy z předchozího dne (Lobezský botokros) večerním šestikilometrovým klusem a desetiminutovou ledovou koupelí.
V Klatovech bylo příjemné teplé počasí. Při rozbýhání jsem se cítil hodně unavený a o moc lepší to nebylo ani v samotném závodě.
Běžel jsem opět relativně pomalu a postupně předběhl pár závodníkům. I další kola jsem běžel téměř strojovým tempem a posouval se mírně kupředu. V předposledním kole jsem doběhnul kamaráda Petra Čížka, chvíli s ním běžel a pak trochu zrychlil a zkusil si jaké je to pořádně se zadýchat. Skupince pronásledovatelů jsem se vzdálil minimálně o deset sekund, vyběhnul schody a místo, abych běžel do cíle, jsem oběhnul celé náměstí a přiběhl do cíle z druhé strany, snad o minutu později a ještě si mě ani nevšimli pořadatelé…
Ve výsledcích tedy figuruju “DNF”, ale ve skutečnosti jsem (bych) doběhnul na osmém místě v čase těsně pod 18 minut – tedy asi minutu a půl (20 sekund na km) za svými dřívějšími časy. Mám tedy formu asi na 36-37 minut na 10 km. Po dvouletém flákání se a stovce naběhaných kilometrů v prosinci to není úplně zlé.
Vítěz Martin Frei zvládnul 4,8 km dlouhou trať přesně o dvě minuty rychleji. Za zmínku stojí vynikající výkon nejrychlejší ženy, Dany Šatrové, která zvládla poloviční trať v čase 8:47, jen pár vteřin za traťovým rekordem.

Výsledky zde.

Vánoční závodění I.: Lobezský botokros

Téměř dva roky bez běhání, tři týdny lehkých tréninků a hned na závody!
24.12. – Lobezský botokros
Den před Štědrým dnem mě začala bolet kolena (zevnitř) a při běhání jsem se cítil jako starší důchodce. 24. to bylo lepší, tak jsem nastoupil po téměř dvou letech na start krosu. K vynikající náladě přispělo i krásné počasí – asi 12 stupňů nad nulou! Zároveň definitivně roztály veškeré zbytky sněhu.

Po startu jsem vyběhnul v tempu asi tak 3:30 za minutu a rázem se ocitnul asi na padesátém místě. Dalších pět minut jsem na každém širším místečku kopcovité trati předbíhal běžce po dvou nebo po třech, ale raději běžel spíše v rekreačním tempu.
Ve druhém kole mě kopečky trochu unavily a při svém “rekreačním” tempu jsem se už docela zadýchal, nicméně se neustále probíjel kupředu.
Ve třetím kole jsem konečně předběhnul svého kamaráda Petra Čížka, který se v posledních dvou letech mimořádně zlepšil.
Už v posledním kole jsem předběhnul i další běžce s dresem svého ex-klubu Škoda Plzeň. Bohužel jsem se o kus dále ztratil, musel na ně počkat.
Nemohl jsem je předběhnout, abych se neztratil znovu.
V cíli už jsem neměl ambice pouštět se do sprintu a příliš se tak unavovat.
I pomalé tempo mě na extrémně kopcovité trati bohatě stačilo!

Vyhrál jsem dokonce svoji veteránskou kategorii a můj čas 19:28, byl přesně o dvě minuty pomalejší než čas vítěze: Štěpána Kodedy.

Z rychlého proběhnutí se v téměř jarním počasí jsem měl téměř euforické pocity.
Výsledky DOPLŇĚNÉ Botokros_2012 (1), odkaz na fotky zde.

Zase v Česku, zase běhám!

Už více než 14 dní jsem v Česku. Po 19 měsících bez tréninku začínám běhat a jde to ztuha. Zatím vybíhám jen 4-5x týdně a lehce běhám od 6 do 10km v tempu odhadem 4:40 až 5:00 za minutu. Sport si užívám. Jen ta fyzická kondice je frustrující.
Dnes jsem zkusil těžší trénink – po pár kilometrech rozklusání asi 25 minut v ostřejším tempu. Výsledek byl naprosto žalostný: tempo asi 3:55/km a pěkně jsem si to protrpěl. Kromě nohou mě bolí i břicho.
Zítra se půjdu proběhnout z Třemošné do Plzně (asi 13km).
Podmínky na běhání jsou hrozné. Včera byl všude led a dnes to šlo alespoň na silnici mezi auty…

Běhání v Bogotá (2600mnm)

Po půlroce jsem se opět rozběhnul a to v hlavním městě Kolumbie. Běhám v čínských teniskách.

V neděli jsem běžel nebo spíše klusal trochu v kopcích po asfaltce nad Bogotou, v místech, kde by to asi jinak než během nešlo (bezpečnost).

V úterý jsem za šera oběhnul zavřený největší park v Bogotá (zavírá se setměním, zřejmě kvůli bezpečnosti) – celkem 40 minut v tempo asi 4:40.

Ve středu jsem zkusil náznak tréninku – rozklus – 2 míle v tempu 4:10 (a stačilo to…) – 6x rovinky a výklus
S takovým úsilím jsem dřívě běhal tempo cca 3:40 – holt půl roku bez běhání a pár měsíců prakticky bez pohybu udělalo své – na nadmořskou výšku se asi vymlouvat nemůžu, jsem na ní už zvyklý, např. před pár týdny jsem úplně bez problémů spal téměř v 5000 metrů. Mám VELMI silnou motivaci dát se trochu do kupy…

Ve čtvtek (dnes) raději odpočinek

Dvoumílová běžecká trať v parku Simon Bolívar, Bogotá

Dvoumílová běžecká trať v parku Simon Bolívar, Bogotá

V pátek – zítra – už mířím do hor – cca týdenní trek kolem 4000 metrů nad mořem s cílem vylézt i nějaké pětitisícovky – aklimatizovaný jsem dobře.

Všechny cestovatele zvu na své stránky: www.honzabrotanek.cz/kolumbie

Ekvádorské závodění – 5km

Po sedmi měsících bez běhání jsem na pláži v letovisku Montaňita absolvoval následující přípravu na závod:

den 1 2 x 18 minut volně
den 2 2 x 18 minut volně
den 3 volno
den 4 65 minut běh
den 5 volno
den 6 fartlek asi 40 minut
den 7 volno
den 8 klus 10 minut + 2xúsek asi 250 metrů
den 9 silniční závod 5 km ve městě Guayaquil

Běžel jsem v čínských botaskách a na startu jsem se nepropracoval do přední skupiny, tak mi trvalo 11 sekund, než jsem došel ke startovní čáře. Pak jsem předbíhal desítky běžců, než jsem konečně mohl běžet své tempo. Běžel jsem, co to šlo a výsledný čas 17:50, těsně před první ženou… První tři běželi pod 15 minut. Překvapila mě vysoká organizovanost závodu. Čas se měřil chipy.

Dnes jsem byl znovu běhat, tentokrát v Cuence (2500 metrů nad mořem), volně 38 minut. S výškou nemám žádné problémy. S běháním ano :-) V Ekvádoru běhá docela dost lidí a jsou tu naprosto ideální podmínky pro trénink ve vyšších nadmořských výškách.

Pozdrav z Jizni Ameriky

Zdravim z Jizni Ameriky vsechny, kteri zavitali na muj bezecky blog.
Od brezna jsem byl behat jen jedenkrat, asi 5 km v Mendoze, Argentina. Ackoliv docela dost lezu po horach (nadmorske vysky do 5000m, ruzne treky 3-7 dni, velka prevyseni), tak fyzicka kondice je tyden od tydne horsi.
Snad jedinou pozitivni veci je, ze ve vyskach do 4000m se uz citim jako ryba ve vode a teprve vyse zacina dochazet dech, nad 4800 uz to je narocnejsi.
Moc se tesim az zase zacnu behat a take se zajmeme sleduji letosni vynikajici sezonu cesky vytrvalcu a vytvralkyn!

WordPress Themes