Běhání v Peru II. – v podhůří

Arequipa
Zde jsem měl ohledně možnosti běhání několik obav. Za prvé jsem nevěděl kde běhat. Naštěstí jsem blízko centra našel park, okolo kterého se dalo běžet kolečko dlouhé více než kilometr. Mapa zde.
Druhou obavou byla samozřejmě nadmořská výška – 2380 metrů nad mořem. Měl jsem trochu problémy, nemohl jsem zrychlit a do kopce jsem se hodně zadýchával.
V okolí byla klidná, bohatá čtvrť, prakticky bez dopravy. Pokoušel jsem se běžet i za město, ale po kilometru jsem to vzdal. Neskutečný smrad projíždějících aut a hustá doprava mě odradila.
Nakroužil jsem tedy asi devět kilometrů v hodně solidním tempu pod 4:30 na kilometr.
V půl osmé už začal být problém smog z projíždějících aut.

Další den jsem si tedy přivstal a vyběhnul už v 6:30. Objevil jsem sportovní komplex, kde na tartanové dráze běhala spousta místních. Bohužel jsem jakožto nečlen nebyl vpuštěn dovnitř. Kdybych měl v kapse 2 soly, určitě bych se se strážcem domluvil. Vydal jsem se tedy trochu z centra, objevil další dráhu, tentokrát trochu terénní rozjezděná od aut, mírně rozkopaná, dlouhá asi 300 metrů, ale lepší než asfalt. Nejdříve jsem musel odehnat plno psů, kteří se po mně vrhnuli (na to stačí předstírat, že po nich házíte kámen), další kolečka už vrčeli méně a méně, až mě začali ignorovat. Nakroužil jsem tu asi tři kilometry.
Pak jsem ještě odběhnul tam, co včera, abych zkontroloval tempo (4:20 na km) a dal si poslední rychlé kolečko (pod 4:00 na km). Vydal se za mnou nějaký peruánský běžec, držel se mě, tak jsem chtěl dát ještě jedno kolečko, ale on už to zabalil, tak já taky. Ve 2400 metrech nad mořem to nechci zatím přehánět.

V Arequipě jsem tedy také nebyl jediným běžcem, což mě příjemně překvapilo!

Nad Arequipou se tyčí nádherné zasněžené sopky. Na jednu z nich se prý každý rok běhá závod. Možná je to nejextrémnější běh na světě: 17 km – start ve 2350 metrech nad mořem, cíl v 5822m!!! Rekord trati je mírně nad čtyři hodiny. Vítěz získá prémii v přepočtu 25.000 Kč.

nadmořská výška 2400 metrů nad mořem
5.2. – volno, přejezd, aklimatizace
6.2. – 40 minut – tempo asi 4:30
7.2. – 54 minut, tempo asi 4:20 a poslední km pod 4:00

Běhání v Peru I. – pobřeží

Lima
Hotýlek, ve kterém jsme byli ubytovaní, byl blízko pobřeží. Tam právě stavějí ohromnou zelenou promenádu. Běhal jsem tedy spíše po staveništi než v parku. Výhodou byla nepřítomnost dopravy. V Limě žije řada bohatých západním stylem, takže jsem nebyl jediným běžcem.
I ráno v sedm hodin bylo celkem vedro, obzvláště po příjezdu ze zimní Evropy. Většinu jsem odběhal po asfaltu, párkrát jsem se zatoulal na prašné cesty blíže k moři, ale ne na moc dlouho. Neměl jseam zájem o setkání s násilníky. Lima je jedním z nejnebezpečnějších měst v Jižní Americe.

1.2. – 35 minut volně, výběhy schodů 2x
2.2. – 45 minut volně, výběh schodů

Paracas
Turistické letovisko pro ty nejbohatší Peruánce a pro všechny cizince – asi 300 km na jih od Limy.

Běhání podél pláže, ve vesnici po asfaltu, za vesnicí po pláži a poušti. Opět i ráno v šest hodin bylo nepříjemné vedro.

3.2. – 50 minut
4.2. – 35 minut

Běhám v tempu odhadem 4:30 / km.
Celkem tedy asi 36km.

Madrid!

Zpátky po osmi letech v Madridu!
Zde jsem toho naběhal kdysi docela dost, ale s formou to bylo všelijaké… Asi jen o málo lepší než letos.
Teď jsem tu byl jen krátce:

nultý den – VOLNO, spánek na letišti (špína, x dní stávka uklízeček)
první den – dlouhý běh 73 min, hlavně asfalt,okolo Casa de Campo
druhý den – delší běh 56 min, v SUPER novém parku podél řeky
třetí den – VOLNO, odlet do Limy

Celkem mě na sněhu v Dánsku začal bolet kotník, potažmo achilovka a trochu i okostice. Tak volno snad přijde vhod. Přeci jen jsem v lednu naběhal docela dost kilometrů vzhlede ke stavu formy…

Běhání v Dánsku: ADRENALIN

(Doplněno 28.1.)
Po dvaceti minutách běhu jsem se přestal orientovat… Žádná z cyklostezek ani cest, po kterých jsem přiběhnul, nebyla značena. Snažil jsem se najít cestu zpět, ale popravdě jsem brzy vůbec netušil jakým směrem běžím a úplně se mi popletly světové strany…
Okrajové čtvrti Aarhus tvoří spousta domečků, políčka, parky, lesy – vše si je navzájem velmi podobné. Jen velmi mírně zvlněná krajina neusnadňuje orientaci.
Začalo se stmívat a já jsem doufal, že se objevím na nějakém mně již známém bodě. Poučka o tom, že člověk bloudí dokola se skutečně časem potvrdila a po dvaceti minutách zcela zmateného běhu v nejrůznějších směrech, kdy jsem jen doufal, že se nevzdaluji od města, jsem se k mé obrovské radosti objevil skoro u startu! Dokázal jsem se vrátit do čtvrti, odkud jsem vybíhal.
Nebylo vyhráno. Neznal jsem adresu. Domeček jako domeček. Alespoň třicet minut jsem běhal pořád dokola a začínal být zoufalý. Byla veliká zima. Z plánovaného desetikilometrového výklusu byl o hodně delší svižný běh, naštěstí s dobrým koncem v teplém pokojíčku!

O den později jsem si již dával větší pozor.
Běh v zasněženém Dánsku, zcela mimo dopravní ruch, si absolutně užívám a s radostí kolemjdoucím opětuji úsměvy.
V dalších dnech mám v plánu “objevit” při delších běžeckých výletech jezero i pobřeží.

22.11. VOLNO (cesta Plzeň – Aarhus)
23.11. 73 minut – cca 15km
24.11. 55 minut – cca 12km

25.11. 52 minut – 10.6 km po Aarhus a pobřeží
26.11. volno, únava a dlouhá procházka
27.11. asi 8km hodně volně, o hodinu později 13km rychleji
28.11. ODLET MADRID

celkem v Dánsku asi 58km
V lednu zatím asi 210km.
Za dva měsíce v Evropě 410km.
Za poslední dva roky asi tak 550km.

Hurá do světa: Aarhus, Madrid, Peru, …

Po sedmi týdnech běhání zase opouštím Českou republiku. Moc mě bavilo sportovat, navíc tu byly výborné podmínky bez sněhu. Běhat se dá prakticky všude, dokonce i v centru Prahy a Plzně a téměř ve kteroukoliv hodinu.
V Dánsku, kde budu několik dní, to bude zřejmě ještě větší idyla. Těším se i na běh v Madridu, kam se vrátím po osmi letech. Poté mě čeká velká výzva. Tentokrát bych chtěl skloubit práci průvodce s běháním. Časově to bude většinou možné: v šest ráno ještě nebudou města plná chaotické dopravy a smogu. Překážkou nicméně budou bezohlední řidiči, nedostatek chodníků, nepochopení místních, nevhodná běžecká obuv, možná i psi a také vysoká nadmořská výška! Jak se s tím poperu se můžete dočíst v příštích týdnech! Díky za přízeň. Honza

Silvestrovský běh v Plzni 2012

Před svým třetím a posledním závodem roku 2012 (všechny během šesti dní) jsem se necítil úplně dobře. Na vině byly střevní potíže. Na běh jsem vzal i francouzského kamaráda.
Podmínky byly téměř ideální – teplota nad nulou a trať ve výborném stavu. Forma byla taková, jaká může být po téměř dvou letech bez běhání… Právě před dvěmi lety jsem tu, už v klesající běžecké formě, vybojoval třetí místo.
Po startu jsem vyběhnul prakticky rozumným tempem, které jsem zřejmě udržel až do cíle. Běželo se mi v rámci aktuálních možností poměrně fajn a postupně jsem začal předbíhat další závodníky.
V náběhu do čtvtého kola jsem musel kvůli bolestem břicha trochu zpomalit, ale za chvilku jsem mohl opět zrychlit, doběhnout a předběhnout čtyři běžce přede mnou a zároveň (o celé kolo) i kamaráda Pierra. V posledních stovkách metrů jsem se proběhnul trochu rychleji a v cíli byl v čase 24:51 na devátém místě. Za svými nejlepšími časy jsem zaostal o více než dvě minuty a za vítězem i ve třetím závodě za sebou přesně o dvě minuty.
Bez problémů zvítězil triatlonista olympionik Přemysl Švarc, který o den později porazil při novoročním běhu v Draženově i specialistu Martina Freie!
Maximálně jsem si užil příjemnou atmosféru a hezký pocit z rychlejšího běhání. Mám spoustu chutí opět něco naběhat a zlepšit se, ale vzhledem k tomu, že za necelý měsíc odjíždím provádět do Jižní Ameriky, tak toto přání zatím zůstává v kategorii snů…

Výsledky ke stažení ve formátu XLS zde.

Odkaz na fotografii a článek v Plzenském deníku zde.