Pozávodní komplikace

Celý zbytek dne po závodě jsem se udržoval v pohybu, neboť jsem cítil, že přijdou komplikace. Skutečně jsem běžel nadoraz a v kombinaci s mírně přepáleným začátkem jsem se hodně vyčerpal. Navíc nejsem zvyklý na běh po asfaltu v závodních botách.
Druhý den jsem měl zcela ztuhlá lýtka, achilovka kupodivu moc nebolela. Vyklusal jsem v tempu možná 6:00 na kilometr. Večer jsem si nechal namasírovat záda a to nebyl dobrý nápad.
Druhý den jsem skoro nemohl vstát (bolest zad). Odpoledne jsem se trochu rozhýbal, ale běhat jsem raději nešel.Lepší to bylo v pondělí, ještě lepší v úterý, ale běhat jsem raději šel až ve středu. Se zády nejsou žádné žerty a také nemám zapotřebí za každou cenu trénovat. Tělo si samo řeklo o pauzu a snad to bude mít pozitivní efekt na achilovku, která v posledních týdnech dost zlobila.

Středeční běh byl celkem fajn, navíc na moje záda je pohyb blahodárný.
Ve čtvrtek jsem běžel o něco déle, stále nejsou záda stoprocentně v pořádku, takže pořádné tréninky asi až po víkendu…
Jinak v Dánsku panují ideální běžecké podmínky. Běhám v parku po písčitých cestách nebo po golfovém hříšti. Běžců tu je spousta, ale 99 procent z nich běhá hodně pomalu.

So – extrémně pomalý klus 38 min / 6 km
Ne, Po, Út – volno, bolest zad
St – volně 38 min, 8km
Čt – volně 48 min, 11km
Pá – volně asi 54 min, asi 12 km

| | | | | |