Lystrupløbet 2013 – 10km – 36:49 drahý trénink :-)

Do poslední chvíle jsem váhal zda jet na závod do městečka Lystrup a asi tři hodiny před startem jsem se rozhodnul, že ano.
Udělalo se krásné počasí. Ke startu to bylo asi 7km po luxusní cyklostezce.
Přihlásil jsem se a zaplatil 80 DKK, standardní dánské startovné, které odpovídá skoro 300 Kč.
Závod byl skvěle zorganizovaný, měření času čipy, značený každý kilometr, na trati minimálně 10 pořadatelů a dokonce i občerstvovací stanice a profesionální fotografové. Před startem hromadné rozcvičení s krásnou cvičitelkou aerobiku. Cílová rovinka v jednom z tisíců dánských parků – luxusní doběh na travičce. Po dlouhé úvaze jsem zvolil trať 5km s ohledem na větší šanci na vítězství.

Na závod jsem se nepřipravoval a nohy byly dost unavené. Dva kilometry jsem stíhal vedoucí dva závodníky spolu s několika dalšími běžci, kteří kolem druhého kilometru totálně odpadli. Celkem se závodu zúčastnilo asi 350 běžců i rádoby běžců.
Já jsem po dvou a půl kilometrech zjistil marnost svého úsilí a zpomalil jsem. Rozhodnul jsem se z tréninkových důvodů odběhnout i druhé kolečko. Pořadatel mě v cíli odkláněl, ale já jsem pokračoval a bez většího úsilí (ale hodně unaveně) odběhnul dalších 5km. Vedoucí běžci se rozdělili o vítězství: jeden běžel 5km, druhý 10km… Já jsem měl smůlu – ceny brali jen vítězové.
Čas 36:49 (17:48) – další mezičasy neznám, nemám stopky a už se těším, že si je v Česku u Vietnamců koupím.

Výsledky zde.

1. Mads Vestergaard Madsen, Insport 34:48 (16:49)
2. Jan Brotanek, Czech Republic 36:49 (17:48)
3. Morten Dahl, Langå 37:51 (18:29)
celkem 52 běžců v kategorii M15+

5km
1. Klaus Hagensen, Adidas / In Sport / Nemprint, 16:45
celkem 79 běžců v kategorii M15+

Fotografie převzaty bez svolení odsud.

Zpátky k normálu? 2.díl

Bohužel se dostavila další nepříjemnost. Tentokrát pro mě dost nezvyklá: kotník. Ten bolel dost ve středu a ve čtvrtek jsem nemohl kvůli bolesti běžet… V pátek by to možná šlo, ale raději jsem byl opatrný.
Ve sobotu po mnoha letech s obvazem na noze opatrně asi 11km, v neděli už bez obvazu opět cca 11km.
Ten závod na 10km mi dal opravdu zabrat…
V pondělí opět krásné počasí – maličko jsem zrychlil, v průběhu delšího běhu okruh okolo jezera 5.28km v čase 21:00 – v tempu 3:59/km – ani jsem se nezadýchal. Celkem 63 min / asi 14.5km. Kotník není úplně stoprocentní, ale naštěstí mě vůbec neomezuje.
Úterý jen volně, trochu bolel kotník a nohy byly unavené. V krásném lese 51 minut, tempo asi 4:35 – takže cca 11km.
O středečním závodu zvlášť.
Ve čtvtek jsem jel poznávat okolí Aarhusu, po sedmi kilometrech na kole jsem se vydal podél velkých jezer a oběhl je po nádherných cestách – cestou vše: pastviny, farmy, vesnice, cyklostezky, pozorovatelny ptáků, jezera, mokřady a minimum lidí, většina cesty písčitá, … Začátek byl trošku těžký: nejprve jsem musel rozhýbat nohy (trvalo asi deset minut), mezitím příšly střevní potíže. Konec byl taky těžký, protože mi docházela energie. Tempo jsem několikrát měřil a bylo kolem 4:30/km, ačkoliv jsem se snažil jenom tak klusat. Ještě jsem byl rozběhaný po včerejšku. Celkem tedy asi 19 kilometrů v nádherném počasí. Dánsko v plné parádě!!!

Tento týden byl celkem dobrý – 82.5km je slušné číslo a podařilo se vložit i dva slušnější tréninky a jeden dlouhý běh. Snad to takhle bude pokračovat dál.

So – volně 51 min / 11km
Ne – volněji 50 min / 11km
Po – souv. 63 min / 14.5 km (incl. 5.28 km v tempu 3:59/km)
Út – volně 51 min / 11km
St – závod 3km w-up, ABC-, 5xrovinky + 10km 36:49 (17:48) + 2.5km c-d (sum 16km)
Čt – dlouhý běh 1:28 / tempo 4:35/km, 19+km

sum za týden 82.5 km

Zpátky k normálu?

V sobotu jsem si ráno přivstal, ale stav bolest zad byla natolik velká, že jsem se rozhodnul pro další den bez tréninku a odjel jsem stopem do Kodaně fandit při Kodaňském maratonu (fotky zde). Vyhráli a pro peníze přijeli Maročani, kteří se v cíli zrovna nesnažili. Časy byly mizerné, přičemž trať vypadala z pohledu diváka rychle (rovina, asfalt), ačkoliv déšť určitě zpomalil závodníky.
V neděli večer už mě přestala bolet záda (dva dny pohybu a nesezení u počítače měly blahodárný vliv).
V pondělí jsem objevil nové ještě lepší běžeckou trať okolo jednoho jezera: nádherná písčitá, ideální i pro intrevalový trénink.

Konečně od poprvé od závodu běh bez větších potíží, párkrát jsem zrychlil na párset metrů.
V úterý něco podobného, jen jsem si přidal ještě kilometr a vložil šest kilometrů rychlého fartleku (vždy asi 100 metrů rychle, 100 metrů pomaleji, celkově průměr asi 4:05 na km).
Ve středu pořádný trénink v drsném počasí. Po celodenním dešti jsem překonal nově vzniklé jezero a dal se do úseků. Vítr byl největším nepřítelem.
1km 3:22 – 2km 3:30+3:34 – 1km 3:37 – 2km 3:36+3:42 1km 3:21 /pauza po 1km 2:30, po 2km 3:30 – dostatečná/. Problém byl VICHR – např. na 3.km pomáhal, na 4. jsem skoro stál proti němu a dal si do těla, 7., poslední (stejný jako 1.a 5.(2. a 6. v protisměru)) byl naopak po větru. Kilometry jsou možná špatně označené – kdo ví, časy o ničem nevypovídají, záleželo na tom jak foukne, jen předposlední úsek byl tam a zpět…
Postupně mě víc a víc bolel kotník, zpátky už to bylo fakt nepříjemné.
Měl jsem moiru-tričko-mikinu z moiry a zmrzly mi ruce – bylo max. 8 stupňů. Dánské počasí…
Možná by bylo dobré zapojit vítr do tréninku – běhání po vichru tempem třeba 3:05/km by mohlo být dobré. Proti větru mám pocit, že to není k ničemu dobré – člověk běží nepěkným stylem a ještě to je hrozná dřina.

Po – 50 minut – 11.4 km
Út – 54 minut (z toho 24 minut fartlek cca 100 m/100m) – 12.4 km
St – 3 km rozklus, ABC, rovinky, 1 – 2 – 1 -2 – 1 /2:30 resp. 3:30 P/ – 3:22 – 7:04 (3:30) – 3:37 – 7:18 (3:36) – 3:21 – vichr – 3,5km výklus sum 14km
Čt –

Pozávodní komplikace

Celý zbytek dne po závodě jsem se udržoval v pohybu, neboť jsem cítil, že přijdou komplikace. Skutečně jsem běžel nadoraz a v kombinaci s mírně přepáleným začátkem jsem se hodně vyčerpal. Navíc nejsem zvyklý na běh po asfaltu v závodních botách.
Druhý den jsem měl zcela ztuhlá lýtka, achilovka kupodivu moc nebolela. Vyklusal jsem v tempu možná 6:00 na kilometr. Večer jsem si nechal namasírovat záda a to nebyl dobrý nápad.
Druhý den jsem skoro nemohl vstát (bolest zad). Odpoledne jsem se trochu rozhýbal, ale běhat jsem raději nešel.Lepší to bylo v pondělí, ještě lepší v úterý, ale běhat jsem raději šel až ve středu. Se zády nejsou žádné žerty a také nemám zapotřebí za každou cenu trénovat. Tělo si samo řeklo o pauzu a snad to bude mít pozitivní efekt na achilovku, která v posledních týdnech dost zlobila.

Středeční běh byl celkem fajn, navíc na moje záda je pohyb blahodárný.
Ve čtvrtek jsem běžel o něco déle, stále nejsou záda stoprocentně v pořádku, takže pořádné tréninky asi až po víkendu…
Jinak v Dánsku panují ideální běžecké podmínky. Běhám v parku po písčitých cestách nebo po golfovém hříšti. Běžců tu je spousta, ale 99 procent z nich běhá hodně pomalu.

So – extrémně pomalý klus 38 min / 6 km
Ne, Po, Út – volno, bolest zad
St – volně 38 min, 8km
Čt – volně 48 min, 11km
Pá – volně asi 54 min, asi 12 km

Run Tour – otevřená stížnost

(Jak vše dopadlo? Čtěte níže.)

Občas mi v Česku jakožto zákazníkovi čili spotřebiteli dojde trpělivost.
Navíc mám pocit, že je třeba bojovat za naše práva a jedině aktivitou všichni postupně měníme české prostředí.
Jsem zvědavý,kam až budu muset poslat v tomto případě stížnosti, aby se mi organizátor série běhu Run Tour začal věnovat.
V případě českých supermarketů a hobymarketů většinou stačí poslat jeden email v němčině nebo angličtině na správnou emailovou adresu, než Vám bude z české “cc” od “manažerů” obratem nabízeno řešení problému.
V zahraničí by si totiž jednání, jaké je v naší zemi občas ještě považováno za běžné, nikdo ke svým zákazníkům nedovolil.

Dobrý den,
obracím se na Vás jako na hlavní partnery běžeckého seriálu Run Tour, abych Vás informoval o jednání pořadatelské agentury.

Odesláno firmám: Česká pojišťovna, Mizuno

Dokončení příběhu (aktualizováno 13.5.)
Hned po odeslání emailu se mi pořadatel konečně ozval, omluvil a slíbil zaslání trička. Požádal jsem o velikost S, neboť tričko věnuji nějakému dítěti z chudé rodiny v Jižní Americe, které ho dokáže ocenit více než já.

Závod v Dánsku – 10km – 34:50

V úterý příliš mnoho starostí a trochu neplánované volno.
Ve středu celodenní přejezd do Dánska (spánek) s bolavou achilovkou. Večer běh po golfovém hřišti asi 11km v nových botách Mizuno Ascend (cena 1240 Kč!).
Ve čtvrtek volný běh 25 minut + zrychlení 3 minuty hodně rychle. Výklus asi 1,5km. Tzn. osvědčená příprava na závod.

V pátek závod. Do posední chvíle jsem nevěděl, zda poběžím v nedalekém Galten nebo ve sto kilometrů vzdáleném Herning. Rozhodly možnosti levné dopravy. V noci jsem v dánštině objevil na internetu nabídkuk na celodenní jízdenku na vlak za 95 DKK (330 Kč, obvykle cena za 70km jedním směrem) a jelo se do Herningu. Zde byly opravdu štědré ceny, na které jsem si, přiznávám, dělal zálusk.
Závod probíhal na oficiálně přeměřené trati na 10km. Bylo asi 15 stupňů a vichr…
Vyběhnul jsem hned za dvojicí rychlých běžců. Myslel jsem, že přepálili tempo. Možná jsem měl na startu více přemýšlet – jeden z nich měl na ramenu vytetované heslo: “LONDON 2012″. Po kilometru a čtvrt jsem usoudil, že vydržet s nimi ještě necelý kilometr až na otočku (abych se za nimi skryl v protivětru) by sice možná znamenalo osobák na 3000 metrů, ale konec sil. Zpomalil jsem a za chvíli mě předběhnul další běžec. Ani toho jsem se neudržel do otáčky, což byla velká taktická chyba. Ten na čtvrtém kilometru musel zřejmě vzdát kvůli zranění. Mezitím nás ovšem bez problémů předběhnul další atlet. Zbytek závodu jsem tak běžel sám. Na hodinky momentálně šetřím (100 Kč bude stačit, ale místo práce jezdím na závody), tak se starám pouze o své pocity při běhu.
Na sedmém kilometru začal až do cíle další úsek s opravdovým protivětrem. Zde mě předběhnul další závodník, kterého jsem udržel proti větru asi jen pět set metrů – byl opravdu dobrý. Konec už byl utrápený. Vichr a únava…
V cíli jsem zjistil čas – 34:50! Za daných podmínek velmi slušné. Ačkoliv trať byla úplně po rovině a téměř celá po asfaltu, velmi silný vítr sebral půl minutu, možná i více.
Také jsem se dozvěděl jméno vítěze: Jesper Faurschou byl vloni na olympiádě 41. nejlepším maratoncem (Jan Kresinger 65.). Právě v cíli, kde jsem se s ním bavil mi našeho vytrvalce zmiňoval. Druhý v cíli už letos zvládnul 15km za 48:33 (zde 32:30). Běžec, který mě v závěru předběhnul loni zvládnul půlmaraton za 1:10:30 a desítku za 32 – prý je ale po zranění. Na pódium jsem tedy bohužel neměl, ceny zůstali v Dánsku. Nicméně jsem vyzkoušel, jak na tom jsem, ač ne za zcela ideálních podmínek.
Běh kvalitně uspořádaný, při přebězích silnice zastavená doprava. Organizátoří a všichni okolo, jak je v Dánsku zvykem, extrémně příjemní, nápomocní a hovoří vynikající angličtinou.
Na začátek sezóny (zatím jen dva rychlejší tréninky a jeden závod 5km) jsem osobně velmi spokojen s časem. Konečně už zase běhám na relativně slušné úrovni.

Na startu hned vedle účastníka OH London 2012.

Nejlepší muži = jedni z nejlepších běžců v Dánsku.

Nejlepší ženy - krásné Dánky.

Výsledky