Březnové tréninky, treky a výstupy

(příspěvek je průběžně aktualizován)

1.březen
Při rozcvičení mi rupnulo v kotníku a místo původně plánovaného intervalového trénínku jsem vůbec uvažoval, zda něco odběhám.
Nakonec na asfaltu kotník tolik nezlobil a vyběhnul jsem v parcích nad mořem v Limě.

Rozklus 2.5km
5 x 1.6km /3 min P/
5:40, 5:30, 5:35, 5:32, 5:25 (tzn. prům. tempo pod 3:30/km!!!)
2.5 km výklus, celkem 13km

Běželo se skvěle a pořád šlo zrychlovat! Konečně jsem se rozběhal. Tréninky ve výšce zřejmě prospěly, dýchá se mi bezvadně. Navíc jsem se musel ve tmě vyhýbat lidem a cestou bylo pár ostrých zatáček a schody. Po dnešku je tedy reálnější start na červnovém půlmaratónu v Dánsku! (Poběžím pouze pokud bude reálný čas pod 1:15)

2. březen
Opět vynikající běžecké pocity. Místo výklusu po včerejším kvaltním tréninku, jsem po 20 minutách začal kroužit blízko pláže a zrychlovat na 420 metrovém okruhu, střídavě rychleji (tempo asi 3:50/km a volně 4:30/km). Když už jsem usoudil, že to stačilo, vyběhnul jsem zpátky po schodech asi 50 výškových metrů a doběhnul do hotelu.

55 minut, asi 5 x rychleji 420 metrů, 1 x 840 m, tempo 4:30 resp. 3:50-4:00, 12.5km

3. březen
Důvod k optimismu se vždycky najde. Tak třeba: nebolela mě moc noha, proběhnul jsem 9 kilometrů pláží v Limě tam a zpět, svítilo sluníčko, dodržel jsem pomalé tempo dlouhého běhu, … Jinak to bylo utrpení, asi tak v půlce jsem dostal něco jako úpal a velkou únavu, kromě toho i stres z neustálého kroužení mezi tisícovkami lidí. Zpátky jsem doběhnul trochu s obtížemi, ale ne velkými. Jen jak se mi motala hlava, tak jsem si vrazil pořádnou ránu o skálu a ještě se divil, že zpátky běžím o sedm minut rychleji – než mi po pár hodinách došlo, že porovnávám hrušky a jablka… Pár litrů vody, studená sprcha a honem do autobusu – přejezd 25 hodin, 1400 kilometrů, 4000 výškových metrů a jsem v Puno

Lima, pláže, asf, dlouhý běh, tempo cca 4:45/km, 1:29, tzn. asi 19km max.

4.března
VOLNO, nadm. výška 3800 m

5.března
Bez větších problémů s výškou, ale ta je samozřejmě cítit.
50 minut volně (jak jinak v nadm. výšce 3850 metrů?) – tempo 4:40 / asi 10.5km

6.března
Trénink plný dojmů a poznávání svého těla. Běžel jsem na rovném chodníku na břehu jezera Titacaca. První dva úseky byly pekelné, pak se to nějak zlomilo a konečně jsem mohl dýchat. Ve 3820 metrech nad mořem se skutečně běhá zajímavě! Průměrné tempo asi 3:54/km – o 3500 metrů níže by to bylo tak o 30 sekund rychlejší?
2+km rozklus, 5 x 1.065 km (2:30P) 4:11, 4:11, 4:08, 4:06, 4:08, 3.5km výklus

7.března
Nakonec ještě jeden výběh, tempo asi 4:40 na kilometr. Největším problémem bylo počasí. Na břehu jezera Titicaca se zvednul se vichr a začalo silně pršet. Byla mi velká zima i když při výběhu, když svítilo sluníčko, mi bylo naopak velké vedro,

60 minut, asi 12.5km