Běhání v Peru V. – V kopcích v Incké říši

Cuzco
Bývalé hlavní město Inků leží na konci údolí, ve výšce asi 3400 metrů nad mořem. Je to také jedno z nejkrásnějších měst v Jižní Americe, vystavěné na základech inckých chrámů.
Žádné běžecké informace jsem o tomto městě na internetu nenašel. Nejblíže do přírody to bylo směrem vzhůru, tak jsem první ráno vyběhnul právě tam.
Aklimatizovaný jsem už celkem dobře, ale prudké uličky a výběhy několika schodů by mi daly zabrat i v nížinách. Pomalu jsem doběhnul až téměř do 3700 metrů nad mořem k úchvatné památce Sacsayhuamán. Běžci sem mají neoficiálně vstup zdarma, navíc jsem objevil pěšinku, kterou jsme později vstoupili bez placení (jinak by nás vyšla vstupenka na 500 Kč – jsme cizinci…)
Zde se kopec trochu láme a já jsem se po nějaké době otočil a seběhnul zpátky do města.
Druhý den jsem opět se běžel podívat stejným směrem a ještě navštívil několik nádherných vyhlídek.
I třetí den v řadě jsem si naordinoval téměř desetikilometrový běh do kopce. Každý den jsem zdolal přes 250 výškových metrů na 4.5 km nahoru a poté dolů.
O pár dní později po příjezdu z “Valle Sagrado” jsem trať ještě zdokonalil a vytvořil pěkný okruh dlouhý 9.3 km, který běžím asi 48 minut. Celý je po asfaltu, prvních 28 minut až na pár krátkých úseků do kopce. V první části je řada psů, z nichž na mě většinou jeden až dva vrčí, ale předstírání sbírání kamene, případně pomoc místních je vždy zatím ukldnilo. Doprava je v sedm hodin ráno ještě minimální. Po dešti občas musím na silnici přeskočit pár potůčků. Přepadení by mohlo být dalším problémem, ale násilníci jsou relativně inteligentní a i přes moji barvu kůže dobře musí vidět, že nejcennější věcí, kterou u sebe mám jsou roztrhané boty, které už mají pár tisíc kilometrů za sebou.

vše 3400-3700 m.n.m.
15.2. – 49 minut, cca 9km, velké kopce, schody, apod.
16.2. – cca 50 minut, 9.5km, kopce
17.2. – 49 minut, 9.5km, kopce
.
.
.
21.2. – 9.5km, kopce, 49 minut
22.2. – asi 68 minut kopce, 12.2 km

Pisaq
Příjemná vesnička ve Valle Sagrado, obklopená inckými památkami. Pro běh jsem si vybral cestu podél řeky Vilcanota (později Urubamba). Byla spousta bahna, ale pěkně jsem se proběhnul. Tři dny v kopcích v Cuzco byly cítit, takže tempo asi nebylo moc rychlé.

2900 m.n.m.
18.2. – volněji 49 minut, asi 10.5 km

Machu Picchu
Tento den jsem poprvé za celou dobu v Peru selhal a díky velké akumulované únavě ráno nezvládnul vstávání před šestou hodinou. Naštěstí jsem dostal druhou příležitost odpoledne. Své “spolucestující” jsem nechal v lázních a sám jsem šel běhat. Tentokrát jsme byli na jednom z nejturističtějších míst v Jižní Americe vůbec: Machu Picchu. Přes most směrem ke zříceninám mě naštěstí hlídač nepustil: jinak by mě čekalo téměř 400 metrů převýšení a 7kilometrů běhu do kopce. Místo toho jsem se vydal po jediné jiné možné cestě: podél vlakových kolejí. Běh byl fantastický, po levé ruce řeka Urubamba, extrémně divoká, nad ní z obou stran alespoň tisíc metrů vysoké strmé svahy. Vše zelené a porostlé tropickým pralesem. Přímo nade mnou navíc bylo incké město Machu Picchu. Komplikací nebyl ani teplý deštík, občasné bahno. Jen jsem musel být opatrný při překonávání pár říček po pražcích. Běželo se mi skvěle a po dlouhé době jsem cítil, že mi běhání zase celkem jde. Bohužel jsem měl málo času, tak jsem se musel po 33 minutách otočit a běžet 36 minut v protisměru do kopce, než jsem se vynořil uprostřed turistické základny: vesnice Aguas Calientes. Nezapomenutelný běh!

19.2. – Machu Picchu (2000 m.n.m.) – volněji 69 minut, cca 13.5km
20.2. – zasloužené volno!