Vánoční závodění II.: Vánoční běh v Klatovech

Den před závodem v Klatovech jsem se zbavoval únavy z předchozího dne (Lobezský botokros) večerním šestikilometrovým klusem a desetiminutovou ledovou koupelí.
V Klatovech bylo příjemné teplé počasí. Při rozbýhání jsem se cítil hodně unavený a o moc lepší to nebylo ani v samotném závodě.
Běžel jsem opět relativně pomalu a postupně předběhl pár závodníkům. I další kola jsem běžel téměř strojovým tempem a posouval se mírně kupředu. V předposledním kole jsem doběhnul kamaráda Petra Čížka, chvíli s ním běžel a pak trochu zrychlil a zkusil si jaké je to pořádně se zadýchat. Skupince pronásledovatelů jsem se vzdálil minimálně o deset sekund, vyběhnul schody a místo, abych běžel do cíle, jsem oběhnul celé náměstí a přiběhl do cíle z druhé strany, snad o minutu později a ještě si mě ani nevšimli pořadatelé…
Ve výsledcích tedy figuruju “DNF”, ale ve skutečnosti jsem (bych) doběhnul na osmém místě v čase těsně pod 18 minut – tedy asi minutu a půl (20 sekund na km) za svými dřívějšími časy. Mám tedy formu asi na 36-37 minut na 10 km. Po dvouletém flákání se a stovce naběhaných kilometrů v prosinci to není úplně zlé.
Vítěz Martin Frei zvládnul 4,8 km dlouhou trať přesně o dvě minuty rychleji. Za zmínku stojí vynikající výkon nejrychlejší ženy, Dany Šatrové, která zvládla poloviční trať v čase 8:47, jen pár vteřin za traťovým rekordem.

Výsledky zde.

Vánoční závodění I.: Lobezský botokros

Téměř dva roky bez běhání, tři týdny lehkých tréninků a hned na závody!
24.12. – Lobezský botokros
Den před Štědrým dnem mě začala bolet kolena (zevnitř) a při běhání jsem se cítil jako starší důchodce. 24. to bylo lepší, tak jsem nastoupil po téměř dvou letech na start krosu. K vynikající náladě přispělo i krásné počasí – asi 12 stupňů nad nulou! Zároveň definitivně roztály veškeré zbytky sněhu.

Po startu jsem vyběhnul v tempu asi tak 3:30 za minutu a rázem se ocitnul asi na padesátém místě. Dalších pět minut jsem na každém širším místečku kopcovité trati předbíhal běžce po dvou nebo po třech, ale raději běžel spíše v rekreačním tempu.
Ve druhém kole mě kopečky trochu unavily a při svém “rekreačním” tempu jsem se už docela zadýchal, nicméně se neustále probíjel kupředu.
Ve třetím kole jsem konečně předběhnul svého kamaráda Petra Čížka, který se v posledních dvou letech mimořádně zlepšil.
Už v posledním kole jsem předběhnul i další běžce s dresem svého ex-klubu Škoda Plzeň. Bohužel jsem se o kus dále ztratil, musel na ně počkat.
Nemohl jsem je předběhnout, abych se neztratil znovu.
V cíli už jsem neměl ambice pouštět se do sprintu a příliš se tak unavovat.
I pomalé tempo mě na extrémně kopcovité trati bohatě stačilo!

Vyhrál jsem dokonce svoji veteránskou kategorii a můj čas 19:28, byl přesně o dvě minuty pomalejší než čas vítěze: Štěpána Kodedy.

Z rychlého proběhnutí se v téměř jarním počasí jsem měl téměř euforické pocity.
Výsledky DOPLŇĚNÉ Botokros_2012 (1), odkaz na fotky zde.

Zase v Česku, zase běhám!

Už více než 14 dní jsem v Česku. Po 19 měsících bez tréninku začínám běhat a jde to ztuha. Zatím vybíhám jen 4-5x týdně a lehce běhám od 6 do 10km v tempu odhadem 4:40 až 5:00 za minutu. Sport si užívám. Jen ta fyzická kondice je frustrující.
Dnes jsem zkusil těžší trénink – po pár kilometrech rozklusání asi 25 minut v ostřejším tempu. Výsledek byl naprosto žalostný: tempo asi 3:55/km a pěkně jsem si to protrpěl. Kromě nohou mě bolí i břicho.
Zítra se půjdu proběhnout z Třemošné do Plzně (asi 13km).
Podmínky na běhání jsou hrozné. Včera byl všude led a dnes to šlo alespoň na silnici mezi auty…