Kauza EKIDEN
25.11. rozpoutal atletický trenér pan Kalousek na www stránkách AK Sokolov nepříjemnou kauzu: článek zde
Pan Kalousek zmiňuje, že na prestižní štafetový běh do Japonska místo předsednictvem Českého atletického svazu (ČAS) nominované necestující náhradnice Ivany S. do Japonska nakonec odcestovala nenominovaná náhradnice Diana M. Jména zde opravdu nehrají roli, stejně špatné by bylo i kdyby to bylo přesně naopak!
Po návratu z dlouhodobého pobytu v Západní Evropě mi podobné kauzy v Česku moc vadí a snažím se proti nim v rámci svých možností bojovat. Požádal jsem tedy ČAS o stanovisko. Téměř obratem mi z ČAS přišly hned dvě obsáhlé reakce od pana Fojta (ředitel ČAS) a pana Dvořák (šéftrenér ČAS).
Jen ve stručnosti – jak se tedy zřejmě věci opravdu mají:
– V původní nominaci schválené ČAS byla Diana M. nominována na pozici cestující náhradnice a Ivana S. na pozici necestující náhradnice (lze doložit zápisem z předsednictva ČAS).
– Dále je důležitý i fakt, že šlo z části o soukromou akci, na které se ČAS podílel jen částečně a nefinancoval ji.
3 Comments
Other Links to this Post
RSS feed for comments on this post. TrackBack URI
By Kalousek Milan, November 28, 2010 @ 22:04
Vítejte v Česku pane Brotánku, Možná je ale všechno ještě trochu jinak, Trochu mě překvapuje, že nedokládáte, jak sám říkáte doložitelné, ač svůj soud o to výhradně opíráte. Snažil jsem se v komentáři doložit, co jsem doložit uměl. 5.10. skutečně předsednictvo ČAS zmiňuje ve svém zápise http://www.atletika.cz/default.aspx?… že schválilo nominaci a složení doprovodu pro EKIDEN v Japonsku. (Poznámka: Ano, dnes i nám z ČAS je předkládáno a vysvětlováno, že šlo v podstatě o soukromou akci). Proč ?
Poté vyšla krátká zpráva se jmenovitou nominací i na webu ČAS, která však není v archívu zpráv k nalezení. Proto nemohla být ani součástí mého komentáře. Možná se najde někdo, kdo si ji také všiml a přečetl. Není to však pro mé následné jednání zas tak zásadní. Vedle této zprávy a dodnes prokazatelně, vyšel 14.10. článek na tomto běžeckém webu od pana Kostoviče, ve kterém byla nominace jmenovitě uvedena, jak je z článku patrno. Dle mého tvrzení obě verze nominace byly shodné a obsahovali osm jmen 4 mužská a 4 ženská, z nichž Sekyrová a Mikulenka byli jmenováni jako náhradníci. Je samozřejmě možné, že pan Kostovič vypustil novinářskou kachnu, jak je dnes anonymem MAKYSová podezříván, ale mě je pan Kostovič znám jako seriozní a dobře informovaný redaktor. Ani to však není tak důležité. Jako ryze amaterský trenér jsem vedle radosti z nominace svěřenkyně, měl na jazyku ihned několik otazníků. Jaká je role tohoto náhradníka, zda je cestující či necestující a je-li necestující, pak do kdy se má udržovat v pohotovosti. Pro závodníka to totiž není jenom příjemná zpráva, že je vybrán, nýbrž je mu sdělena jakási odpovědnost za to, že se, byť jako náhradník, na předepsanou trať připraví. Proto jsem psal e-mail Tomáši Dvořákovi, který je šéftrenér a o akci v náznacích s Ivanou krátce hovořil již na Běchovicích. Poděkoval jsem svazu za nominaci Sekyrové a vznesl předmětné dotazy. Bylo mi sděleno, že vedoucím výpravy je pan Tunka a náhradník je necestující. O d té doby bylo ticho po pěšině. Ano, je v mém věku docela možné, že ve sledu událostí kachna pana Kostoviče, moje fata morgána na webu ČAS, dotazy u šéftrenéra ČAS, gratulace Ivaně k nominaci od jiných lidí atd., jsem celou záležitost špatně pochopil, neboť podle zprostředkovatele informací pana Brotánka bylo nakonec prokazatelně nominováno předsednictvem ČAS na soukromou akci 10 závodníků! 6 běžců, 2 jedoucí náhradníci a 2 nejedoucí náhradníci. Nějak nám těch jmen a verzí přibývá. Na závěr tohoto vysvětlení je třeba připomenout, že opomenutá Diana (a souhlasím, že o jména vůbec nejde) je svěřenkyní právě pana TUNKY. Vysvětlení „vpravdě kachní“ se dostalo i některým přímým účastníkům japonské výpravy, kteří, což nyní zcela chápu, nechtějí být jmenováni. „Sekyrová Japonsko odmítla, prý kvůli zaměstnání ve škole.“ To by mohla být pravda, neboť je skutečně učitelkou sokolovského gymnázia na plný úvazek a jak víme učitel si svou dovolenou nevybírá. Ale to zas vím jistě já a samotná Ivana, pane Brotánku, Japonsko nikomu neodmítla, nikdo se jí totiž neptal. Tak vidíte čemu věřit a čemu ne?. Ono je to mnohdy relativní. Stejně jako Vaše cesta ze západní Evropy. Pokud jste totiž šel pořád na západ, přišel jste s největší pravděpodobností z východu. A to by pro tuto pravdou bičovanou zemičku nemuselo být to nejlepší. Ač mi není příliš do zpěvu, přeci jen jsem v uvažování o věcech souvisejících i cosi pochopil. A to americký způsob kvalifikace. Jeden závod jedna konfrontace. Odpadlo by jistě spoustu zdolaných limitů na pouťových závodech, ubylo by svazových rétorik a nebylo by třeba tolik Tunků a anonymních Makysů a XXX podpisů. Soukromých akcí se to samozřejmě netýká.
By Honza Brotanek, November 29, 2010 @ 18:18
Díky za názor! Já jsem skutečně pouze zprostředkovatel informací. Nejdříve té Vaší, která mě pobouřila, a pak té z ČAS, která mě uklidnila.
Nechť si názor udělá každý sám…
By Kalousek Milan, November 30, 2010 @ 12:38
I já díky za Váš názor!
Jako zprostředkovatel, který jste odhalil “nesrovnalosti” jste mě osobně také nepřesvědčil. Možná by bylo serióznější pokusit se předložit hmotný důkaz(zveřejněná nominace), popřípadě vyjádření všech zúčastněných stran jako třeba pana redaktora Kostoviče, kde vzal “své neúplné” údaje, některých závodníků účastných v Japonsku nebo třeba i samotné nominované-nenominované Ivany Sekyrové. Zajímavostí by jistě bylo izveřejnění Vámi odhaleného zatím neznámého a tím záhadného jména 10 nominovaného, a to necestujícího mužského náhradníka.
O soukromé akci s oficiální českou reprezentací, ať si opravdu vytvoří názor každý sám.
Já jen doufám, že soukromou akcí jednou nebudou třeba i Olympijské hry. To už by nám z toho soukromničení mohly švidrat oči.