Včera se po dlouhé době běželo pocitově pěkně, nic nebolelo a dokonce jsem si na závěr sedmikilometrového klusu dal pro zábavu trochu ostřejší výběh. V sobotu do Olomouce na baráž 99 procent nepojedu. Jednak mě nikdo nezval, je to hrozně daleko, byl jsem tam už před dvěma týdny a mám v plánu o víkendu bohulibější(?) aktivity. Kromě toho mám oprávněné obavy, že bych třeba nezvládnul pětku pod 17 minut… Možná za 14 dní noční desítka v Praze (pod 35?) a pak snad i Běchovice. Pokud si ovšem místo toho raději nekoupím za 60 Euro zpáteční letenku do Marrakéše… (Vezmu s sebou jednoho nebo jednu – hlaste se, dobrodruzi :-))
Večer další výběh ze Slovan (jednoznačně nejhorší na běhání v celé Plzni a já už tu jsem několik měsíců uvězněn) a pak nepochopitelné bloudění a neúspěšné hledání lávky přes řeku na Doubravku. Nakonec otočka a zpět podél stadionu, takže jsem dal nějakých 15km.
Minulé dva týdny dovolená. Několik ostrých výšlapů v horách i celodenních, pár kopců jsem zkusil nadoraz. Běžecky jen desítka klus po Olomouci, mezitím pár dní volna. Po Olomouci už jen divoký festival v Trutnově, samozřejmě bez běhání, rozhodně ale ne bez pohybu. A včera i dneska lehce sedmičku na rozdýchání…
A na tohle se mj. pařilo v Trutnově:
Výsledek: vše OK – ani jedna ze třech plzeňských řek není vylitá z koryta nebo jen malinko.
Dnešní trasa – v podstatě celá po asfaltu.
Ke konci dnešního 10km výběhu mě dost tlačila pata. Asi je to tím, že jsem byl líný zastavit se v autě pro boty Mizuno a běžel v New Balance. Ty mi bohužel na patu nesedí a neměl bych v nich asi běhat.
Včera jsem celý den pracoval, den předtím desítka v Třemošné, zkusil jsem ke konci mírně zrychlit, baví mě to, když to jde.
Aby tento blog nebyl jen o běhání, tak ještě jedno video z mého pokleslého(?) nočního hudebního vkusu posledních týdnů:
… desítka ve vedru pod 36 a pětka za 16:30:
týdenní součty kilometrů od konce května:
0 – 0 – 0 – 21 – 20 – 14 – 14 – 38
Dříve jsem pravidelně sledoval webové stránky tohoto inteligentního švýcarského běžce, fyzioterapeuta (vynikající cviky na jeho www stránkách, dříve i cviky pro běžce na bolest zad) a podnikatele.
Loni na jaře byl kvůli plicní embolii v ohrožení života, v prosinci pak na operaci paty.
Trénink začal až v průběhu letošního ledna. 20. února se Röthlin ve svém blogu svěřuje, že opět 15km zvládne za hodinu. 20. března už to zvládnul při závodě za 48:37, 5 minut za vítězem. Žádné oslnivé výkony nepředvedl ani v dalších závodech – např. 22. května GP Bern – 16,1 km téměř 2 minuty za svými časy z minulých let.
Nicméně 1.8. vyhrál 35-letý Viktor Röthlin v rozpálené Barceloně titul mistra Evropy v maratonu a to s druhým největším náskokem v historii!
IF YOU CAN DREAM IT – YOU CAN DO IT!
Jedinou poměrně veselou hodinku dnešního dne jsem si nechal až na jeho úplný závěr. Důvodem bylo pomalé tuhnutí příliš řídké sádrové omítky, o kterou jsem až do 23. hodiny musel pečovat. Po “první fázi” tréninku (ruční míchání hodně kýblů sádrové omítky) bolí ruce, hlavně od loktů dolů.
“Druhou fázi” dnešního (ne)sportovního dne představoval noční běh Plzní – 10km.
Něco takového zřejmě Plzeň dlouho nezažila. Děsil jsem osamělé dívky, osamělé opilce (obě kategorie se občas prolínaly) i různá zvířata. Ti neosamělí se za mnou v údivu nebo snad obdivu 
otáčeli. Jinak se v Plzni v noci běželo celkem fajn – zase někdy zopakuju, jen po tom asfaltu vůbec neběhám rád.
Blog pomalu resp. rychle mění svůj obsah, tak jsem zvědavý, co to udělá s Vámi – tajemnými čtenáři. Je sympatické, že jen 18 procent z Vás používá Internet Explorer a už méně to, že počet Vás, kteří občas zanechají komentář se limitně blíží nule 
běžecký blog | Honza Brotánek | 
August 31, 2010 13:47 | 
Comments (0) 
Subscribe