Zpátky mezi běžci!

Minulý týden jsem si dal pětihodinovou tůru na běžkách klasicky i bruslařsky a do “cíle” dojel úplně vyčerpaný. Podobně jsem se cítil i ve zbytku minulého týdne a jen jsem klusal.
V sobotu jsem odjel do Londýna. Měl jsem tam v plánu závod, ale částečně mě bolel úpon achilovky, tak jsem raději neriskoval (rozhodnul jsem se s těžkým srdcem, ale rozumně(!) až dvě hodiny před závodem).
V Londýně mě asi díky značným chodeckým dávkám po památkách zase bolela pata, tak jsem dvakrát nešel ani běhat a zbytek jen souvislé běhy kolem 12ti km po Hyde Parku.
V sobotu v 5.30 příjezd autobusem z Londýna do Prahy, 8.30 budíček, 9.00 rozhodnutí odjet na kvalitní trénink do Peček, 11.30 start. Cílem bylo běžet v tempu 3:30 a absolvovat kvalitní trénink v rámci závodu Pečecká desítka. Začal jsem za 3:18, pak už přibližně v správném tempu a 5.km zase poměrně rychle, na obrátce čas 17:05 a běžel jsem úplně v pohodě. Obrátka a vichr – proti němu to bylo trápení. Vždy jsem doběhl pár běžců, chvíli se s nimi držel a zase se vydal do boje s větrem. Nedá se říct, že bych poslední kilometry běžel uvolněně, konec už byl skoro nadoraz, poslední kilometr jsem zvládnul za cca 3:24 a běžel jsem nadoraz. Celkově 35:19.
Zajímavé (ale ne překvapivé) bylo, kolik běžců lze při zachování konstantního tempa předběhnout. Odhaduji, že jsem mezi prvním a posledním kilometrem předběhnul alespoň dvacet a to jsem většinou bojoval proti větru úplně sám. Mě nepředběhnul vůbec nikdo…
Ideální taktika pro dobré umístění v takovém závodu by byla napálit první pětku, běžet v nějaké rychlé skupince a pak se jen schovávat před větrem a uviset i daleko lepšího běžce a mít dobrý finiš.
Pro mě je hlavní, že achilovka zřejmě drží a že se mi podařilo absolvovat kvalitní trénink a zjistit jak na tom jsem: nic moc.